čtvrtek 31. března 2011

Chmurné dny

Jsem už 3 týdny pěkně nachlazená. Dávivý kašel, stohy posmrkaných kapesníků, střídavá bolest v krku. Některé dny je to lepší, jindy jsem ráda, že přežívám. Není to jako dřív, kdy jsem si mohla lehnout, kdy jsem chtěla, naopak, bylo to po mne ještě vyžadováno. Kde jsou ty časy poklidu... Nyní to nehrozí, připadám si jako naprogramovaný stroj, který jede, dokud ho nezešrotují.
Včera se tu po delší odmlce zastavila na návštěvu naše vzdálená příbuzná teta ze Šumperka. Uvařila jsem jí čaj, chvíli jsme si povídali, když si najednou začala prohlížet ruce, které se divně křivily. Přiběhla jsem k ní a začala ji plácat po tvářích, ale nevnímala a začala se sesouvat ze židle na zem. Přitom hrozně chrčela jakoby chtěla zvracet. Volala jsem hned sanitu a modlila se, ať mi tam neumře. Po pár minutách se probrala, ale nemohla se hýbat. Pozvracela se, pokakala, neovládala své tělo. Bylo mi strašně. Sanita ji odvezla a já šla pro děti do školky. Celou cestu jsem se ještě třepala. Ještěže u nás byla i moje máma, která mi pomohla. Teta je stále v nemocnici na pozorování. Děsí mě pohled na neovladatelné tělo, ta bezmocnost, jak stačí málo a vše je pryč.
Dnes zase pro změnu přišel Lukášek ze školky s brekotem, že ho strašně bolí ucho. Přitom jsme byli v úterý na ORL, protože mu zjistili z nosního stěru bakterii Moraxelu a zvětšenou mandli. Začal tak strašně naříkat, že jsme se vydali do nemocnice. Byl naprosto zničený a já si říkala, jak by to asi vypadalo u Sárinky. Nechci ani pomyslet. V nemocnici mu ucho vyčistili a dali mu antibiotika. Pořád ho to bolí a stoupá mu teplota. Připravuji se, že zas celou noc nebudu spát a budu ho hlídat. Už jsem vytrénovaná z jeho dřívějších častých zápalů plic a pochopitelně od Sárinky.Teď tu vedle mne ze spánku naříká a já se modlím, ať mu je už lépe.
Také školku nemáme pořád dořešenou a nikdy bych nevěřila, že sehnat jakoukoliv školku pro dítě s autist.  stojí tolik námahy, sil a nervů.
Pomalu se z toho stává moje noční můra a přitom je to jen a jen o lidech.
Chci, aby už bylo líp, Lukáškovi, tetě, mně, prostě chci jen mít ty obyčejné dny, kdy se dá aspoň chvíli vydechnout a načerpat zlomek síly na další ty chmurné dny, které jsou bohužel realitou života.

středa 30. března 2011

Už modráme

Dnes jsme pomalu začali vyrábět modré svícny k "Světovému dni autismu", který připadá na 2.duben. Chceme jich pár věnovat rodině a to ze dvou důvodů. První je ten, že každý není ochotný, nebo neumí něco vyrobit. Druhý důvod, všude jinde bude svícen na očích více lidem, než u nás. Bydlíme tak nějak mimo dění.
Hned při výrobě prvního svícnu, jsem si říkala, že je asi poslední! To mi to teda dlouho nevydrželo! Vůbec mi to nešlo, navíc Sárinka zlobila a neustále mi narážela do ruky, nakonec mi svícen převrhla na mikinu. Byla jsem z toho už tak nervní, že ten svícen se šklebíkem bude svítit asi sám od sebe.
Lukášek vymýšlel různé obrazce, až to nakonec dopadlo tak, že svícen celý zamaloval. Byl na svou práci ale patřičně pyšný.
Raději jsem obešla byt a našla nějaké koupené svícny.
Sárinka měla za úkol namalovat šmouly, ti jsou taky modří a už se jí dříve nějaký ten šmoula povedl. Ale nějak jí to taky nešlo a vzniklo z toho něco, co neumím pojmenovat.
Možná šmoula s utrženou hlavou. Máme teď za to pěkně modrý stůl a já modrou mikinu.

Ještěže nám to oblečení jistí, toho máme vždycky dost:-)

úterý 29. března 2011

Jaro a česnek

Tak už jsem včera pověsila houpací talíř se žebříkem a umístila na zahradu pískoviště. I Sárinka se přičinila a vytahala skoro všechen náš nasazený česnek ze země ven. Nevím, co ji k tomu vedlo, asi že byl letos konečně tak statný a fešácký a naše babička ho neustále obdivovala. A já ji k tomu ještě půjčila motyčku. Měla jsem radost, že si po zimě vybavila slovo "motyčka", ale už mě nějak nezajímalo, na co to vlastně chce. Později jsem to zjistila....


Nějak nám děti povyrostly. Už se do pískoviště  nevejdou a to tam seděli ještě nedávno oba. 
 To je nová verze Sárinčena skákacího panáku. Skáče se kočička - pejsek - had - letadlo apod.

pondělí 28. března 2011

Čísla

Na metodickém portálu učitelů http://dum.rvp.cz/index.html mne zaujal  pracovní list na jednoduché počítání. Je k tomu potřeba jen vytisknou šablony a najít pár plastových uzávěrů. Sárinka se moc nechytala, i když čísla má v poslední době velmi ráda, ale Lukáška to doslova pohltilo. Plastové uzávěry se tak, co se týče využití, zařadily na druhé místo po záchodových ruličkách. Díky za takové jednoduché a velmi dostupné materiály.
Chtěla jsem uvedené šablony zde vložit (kvůli snažší dostupnosti), ale učitelé mají na svých stránkách autorská práva, tak vkládám jen odkaz - http://dum.rvp.cz/materialy/pocitaci-kvetiny.html
 




 Velmi pěkně zpracované počítání za pomoci plast. uzávěrů má i Monika s Járou na svých stránkách. Ukázka níže.

čtvrtek 24. března 2011

Článek z časopisu "Respekt"

Přečtení článku "Škrtání budoucnosti" z časopisu "Respekt" u mne vyvolalo zvláštní emoci. Někdo to, co cítím, vyjádřil tak procítěně za mne. Děkuji

http://www.diakoniep13.cz/Aktuality/Skrtani-budoucnosti.html

pátek 18. března 2011

Čepice a Vánoce

Dnes měla Sárinka "čepicový" den. Od panenek si půjčila vánoční stromeček, narazila si na hlavu Lukáškovu čepici, na nohy si nasadila teplé ponožky a na počítači si pouštěla svou oblíbenou vánoční koledu, přitom skákala na posteli. Čepici a ponožky jsem pochopitelně nafasovala i já. Já jsem ale takovou výdrž neměla.

čtvrtek 17. března 2011

Školka

Co mohu udělat pro své autistické dítě??? Jak jsem již několikrát na našem blogu zmiňovala, Sárinka chodí do běžné školky. Jelikož jí už běžná školka nestačí, rozhodla jsem se pro školku speciální. Nebylo to jen moje rozhodnutí, ale i paní vedoucí učitelky. Podle ní sistentka neplní svou práci , navíc ta funkce tam prý není žádoucí. Nejprve jsem oslovila  školku, ve které převažují autistické děti. Školka mne nadchla, ale narazila jsem na celodenní docházku. Dnes jsme tedy byli se Sárinkou ve školce pro sluchově postižené. Školka má dobré reference, pracuje se v ní s kartičkami VOKS, denně se procvičuje logopedie, ve třídě je jen 8 dětí a prý paní učitelky jsou velmi vstřicné. V poslední době prý ubývá dětí se sluchovým postižením, tak přijímají i děti s různým kombinovaným postižením. Asi jsem si dělala velké naděje. Zápis proběhl sice hladce a Sárinka mne naprosto překvapila, ale asi z toho nic nebude. Sárinka si nejspíš myslela, že je v nějakém dětském centru, protože viděla hrající si děti, ale seděla s námi spořádaně u stolu. Na chvíli jí paní učitelka dovolila hrát si s traktorem, chtěla sledovat její chování a reakce. Byla to ale jen malá chvilka a museli jsme jít domů, což Sárinka nechápala, ale obešlo se to bez rámusu. |Paní učitelka ji velice chválila, že je opravdu šikovná a snaživá. Chovala se jak velká slečna, já ji vůbec nepoznávala. Byla jsem na ni opravdu pyšná. U zápisu nám bylo ale řečeno, že je letos velký počet uchazečů a přednost mají sluchově postižení. Vypadá to, že i druhý pokus o umístění do MŠ byl neúspěšný. V Olomouci je ještě logopedická školka, ale tam prý berou jen děti s vadou řeči, ne austistické! Nevím, co mám dělat. Máme vůbec nějaké možnosti? Cítím se bezradně a bezmocně. Sárinku všude chválí a přitom ji nikde nechtějí. Myslela jsem si, že speciální školky to berou tak nějak jinak. Naše společnost chce jen hodné, chytré a poslušné děti, jiné se neberou! Ale Sárinka není neposlušná, zlobivá! Jen malou perličku. Mirek šel na zápis s námi. Když svému nadřízenému oznamoval, že půjde o hodinu dřív, že jde s dcerou k zápisu do speciální školky, nadřízený se vážně zeptal: "Do anglické?"

sobota 12. března 2011

Veselá chaloupka

U Moniky jsem zahlédla internetovou adresu na webové stránky paní učitelky Terezy Chaloupkové. Učí na 1. stupni základní školy a vyrábí pro děti velmi šikovné pomůcky. Stránky jsem  celé pročetla a něco vytiskla. Myslím, že se dá hodně nápadů upravit a použít i pro naše děti. Tímto děkuji paní učitelce. Tady je adresa: http://www.vesela-chaloupka.cz/materialy/houses-and-animals-36/
 Na barevné papíry jsem vytiskla šablony domečků. Zvířátka jsou barevná, stačí jen vytisknout a zalaminovat. Na domečcích se dají dobře procvičovat barvičky. Modrý zajíček spinká ve žlutém domečku apod. Taktéž se dají procvičovat předložky. Myška jde do domečku, spí na domečku, stojí vedle domečku, mezi domečky apod. Taktéž číslovky. Dej do domečku dvě myšky a tři zajíčky. Jsou tam malé i velké myšky (velikosti) Takže, dej do bílého domečku jednu malou a jednu velkou myšku. Sárinka si s domečky velmi ráda hraje a Lukášek je může později ještě využít na angličtinu.

pátek 11. března 2011

Nová Ves

Naše první společná dovolená! Co se narodily děti, nikam nechodíme (na plesy, do kina, za zábavou), nejezdíme na dovolenou, nemáme kamarády, jen pár známých. Už jsme si tak ale na částečnou izolaci zvykli.
V poslední době jsme ale společně se Sárinkou vyzkoušeli nějaké výstavy, ZOO a celkem vše  hladce proběhlo, tak jsme se rozhodli vyzkoušet chatu. Mirkův táta nám ji zamluvil na 4 dny v obci Nová Ves. Měli jsme sice obavy, jak Sárinka bude snášet nové prostředí a noci, zda nebude chtít hned druhý den jet domů a jak tam taky přetrpí 4 dny bez jejích oblíbených PC her. Balení bylo  děs a hrůza, protože jsme brali raději všechno. Kromě moře oblečení, kdyby se počůrala, hry, karty, obrázky, knihy, nočník, stoličku k umývadlu, hory jídla, všechny léky, no prostě, co jsem viděla, to jsem sbalila. Vypadalo to, že odjíždíme tak na měsíc k moři. Navíc Sárinka mi  zase vše, co jsem už nabalila a odškrtla, zase vybalila. Byl to nekonečný kolotoč, ale vyrazili jsme a nic nezapomněli! Chatu jsme našli v pohodě a k mé radosti, byli Lukášek a Sárinka nadšeni. Asi tím prostorem (doma jsme dost stísnění) a hlavně dvoupatrovými postelemi. Sárinka se hned vysvlékla do naha a zalehla. Celý pobyt byl v pohodě, až na první noc, kdy se Sárinka probudila (bála se neznámých zvuků) a opakovala "domů, domů!", pak ale usnula. Byli jsme tam odříznutí od okolního světa, bezstarostní a spokojení.

Sníh začal padat až v den našeho odjezdu, ale přesto jsme tam pár míst ještě neroztátého sněhu našli a zcela nám to stačilo.
Sárinka lyžuje s klacíky.

Došlo i na opékání
a šampáňo!!!
Byly i chvíle, kdy se chodit nechtělo a stávkovalo se.
A zase se stávkovalo.
Ale nakonec se to vždy nějak rozchodilo.

Den před našim odjezdem jsme navštívili tamní restauraci. Kousek od nás si sedli ke dvou stolům 3 rodinky s dětmi. Rodiče seděli u jednoho stolu, děti u druhého. Chlapi se vytahovali, ženský nalíčené s vlasy jak od kadeřnice, oblečené do posledních modelů. Dřív bych jim asi hodně záviděla, dnes už ani ne. Asi už stárnu, nebo rezignuju. Nevím, která varianta je lepší, ale aspoň se mi tak lépe dýchá a jsem v poho.
 Sárinka několikrát řekla slovo "domů". Aby věděla, kdy pojedeme domů, načrtla jsem jí takový malý obrázek, kde jsme přeškrtávali postele, které znázorňovaly, kolikrát se ještě vyspíme, než pojedeme domů. Myslím, že to pochopila. Aspoň se tak chvíli tvářila:-)

Dovolená na chatě nám velmi rychle utekla a nic zlého se nám naštěstí nepřihodilo. Byly to hezké 4 dny. Cestou domů chytl Lukášek pořádnou rýmu a Sárinka si doma ve vaně lokla vody s mýdlem. Chroptila ještě hodinu. Dobrá nálada nám vydržela do doby, než jsme si na netu přečetli, jaké reformy se chystají ve zdravotnictví. A jsme zase doma! Zpět do reality, konec snění.....

neděle 6. března 2011

FOR MODEL 2011

Dnes jsme byli na výstavišti Flora na výstavě FOR MODEL. Myslím, že se výstava zdařila, byla velmi rozmanitá a určitě si každý našel to své.
 Sárince se nejvíce líbil bazének s bitevními loděmi a ponorkou.
Líbil se jí tak, že u něho zakotvila a už nechtěla jít nikam.

Bylo toho opravdu hodně k obdivu.



U mě ale jednoznačně vedly ručně vyráběné panenky. Byly jako živé!
Výstavu jsme si celou ani pořádně neprohlédli, bylo tam hodně lidí a Sárinku to už přestávalo bavit. Byla celkem hodná, až na pár menších výstupů, které se ale v pohodě daly zvládnout. My dospělí sice z toho moc nemáme, ale jsme rádi, že už na takové akce můžeme chodit společně